Zamyšlení chvíli před výročím
Vlastimil Podracký
Abychom hodnotili 20 let svobodného režimu je ještě trochu času, přesto už mnozí se činí v tomto udělat nějaké závěry. Připomněl bych článek Václava Klause (VK) v Lidových novinách: 20 let poté, proč jsme nespokojeni a článek Jana Kubalčíka (JK) na stránkách Konzervativní strany: Komu patří stát? Oba články (odkazy na konci tohoto článku) vlastně souvisí, hodnotí uplynulých 20 let z určitého pohledu. Podstatou je názor, zda jsme součástí Západu nebo ne. VK tvrdí, že ano, JK tvrdí, že ne. Kdo je blíže pravdě?
Odpověď souvisí s chápáním, co je vlastně Západ a co k němu patří? Také záleží na vztahu k Západu. Jestliže JK tvrdí, že k Západu nepatříme především proto, že je u nás jisté korupční a lobbyistické prostředí na úřadech a v politice a tím dokládá, že se ještě máme od Západu mnoho učit, je otázkou v čem? Když je možné, aby v Americe půjčovala banka peníze, které nemá, a islandské banky půjčily víc peněz než má celý stát dohromady, potom si myslím, že naši podvodníci jsou spíše „žabaři“. Stačí si přečíst časopis Euro a máte to jako na dlani. Obama dokonce mluví stejně jako všichni spasitelé: nechce lobbyismus, nechce úplatky, nechce to a ono. Ale neví si s tím rady, stejně jako JK. U nás je ovšem o to hůře, že mnozí antikomunisté si představovali Západ v růžových barvách, a když se tak nejeví, spíše si nechtějí přiznat realitu. Pravdu má tedy VK: jsme součástí Západu, možná spíše té horší části, nicméně s nadhledem se to jinak říct nedá. Pouze bych si dovolil říci, že na Západě je i mnoho kladných vzorů k napodobení, a pokud chceme a můžeme napodobovat, jistě jsou to především instituce a zákony, které přežily ze starých evropských států a zatím nebyly levičáky rozbity. Tady má pravdu JK, sebeuspokojení konstatováním, že jsem už součástí Západu, není na místě a mohlo by vést k fatalizmu.
Fatalizmus na jedné straně a slepé napodobování západního vzoru, který ve skutečnosti vzorem může být jen omezeně a selektivně, jsou obě strany jedné mince – cesty do pekel. Pravda je důležitá proto, aby vzniklo realistické vidění co je na Západě lepší než u nás, ale zároveň bez skrupulí odmítnutí špatných věcí. Nekritické přebírání západního vzoru nutně s sebou nese ony zhoubné levicově liberální ideje, dnes už skryté téměř v každé věci: prosazování genderového feminizmu, homosexuality, diskriminace většiny, diskriminace rodin, multikulturalizmus apod. Selektivita je tedy opravdu potřebná, přičemž sítem je konzervativní přesvědčení.
Zde je nutno především podotknout, že podstatnou hodnotou, kterou přinesl Listopad 1989 je svoboda. Dokonce si myslím, na základě různých ukazatelů, že je u nás větší než v některých evropských zemích. Např. můžeme ještě zatím nadávat na muslimy a nic se nám nestane, můžeme se docela svobodně vyjadřovat k Romům a nejsme obviněni z „hanobení“. Dokonce za popírání holocaustu se ještě nezavírá. Možná jen v Americe je svoboda větší. Důležitější než cokoliv jiného, je si ji zachovat. Zde vidím omezení svobody od Západu, protože ten je reprezentován EU, která nám svobodu nezvyšuje, ale snižuje. Toto nebezpečí asi chápe také VK.
V diskusi na Eportálu mezi L. Petříkem a R. Jochem se probírala otázka, jak se stavět k integraci EU? Oba se v podstatných názorech příliš neliší a myslím si, že většina soudných pravicově smýšlejících lidí se neliší v pohledu na ohrožení levicovým liberalismem, který už zcela ovládl evropský Západ a je viditelně zhoubný. Máme se k této upadající civilizaci přibližovat nebo ne? Máme si nechat rozbít rodinu extremalizovaným individualizmem a tím zcela jistě zaniknout na nízkou natalitu, špatnou výchovu dětí a vydání národního prostoru násilnickým etnikům? Máme hledat východisko z pocitu ukončení civilizace v nějakém multikulturalizmu a snažit se nebezpečné kultury nějak „smířit“. Problém ovšem je, co jiného máme dělat? Většina těch, kteří jsou pro evropskou integraci, se domnívá, že nejsme schopni sami stvořit něco lepšího a není ve světě o koho se opřít. Na východě je Rusko, které nám nemůže přinést nic dobrého a pokud nás ovládne, asi jen proto, aby nám mohlo prodávat svůj plyn bez konkurence a navyšovat jeho cenu. Jinak ho zajímáme asi jako loňský sníh. Proto také obavou z Ruska se většina konzervativců kloní k přijetí evropské integrace. Otázka ovšem tím není řešena. Určitě nemají pravdu ti, kteří se naivně domnívají, že nám EU pomůže se nějak dostat z morálního úpadku. Nevím, co by nám západní Evropa dnes morálního nabídla? Opatření EU nám spíše vnucují jejich úpadkové ideje.
Ještě je zapotřebí se vyjádřit k tvrzení JK o provázanosti politiky s penězi vznikem politicko ekonomických mafií. Mechanizmus je jasný a několikrát jsem ho popsal: Volby stojí velké peníze, ty dají sponzoři. Peníze se musí vrátit, a tak je nutno sponzorům dát nějaké státní zakázky. Když je možno takto odměňovat sponzory, jistě se najdou i jiní, které je nutno odměňovat za to, že třeba mlčí nebo dělají to či ono. Voliči by sice mohli tomu udělat snadný konec třeba tím, že by zásadně volili nějakou neparlamentní stranu (viz výzvu Několik slov 2009), ale v podstatě to neudělají, protože tyto strany nemají peníze, aby je o tom přesvědčily. Pokud by některá malá strana měla peníze, potom je spíše podezřelé, zda ji neplatí nějaké mafie. Tyto mafie totiž mohou být ještě horší než stávající a nejspíš placené odněkud ze zahraničí. A tak by mafiány nahradili mafiáni. Ti staří jsou alespoň už vyzkoušení a víme, co od nich očekávat. Účinná změna musí mít systémový charakter.
A tak se dostáváme k mafiím. JK tvrdí, že to jsou čistě naše české subjekty, vzhledem ke svému komunistickému původu spíše napojené na aktivity Ruska. Já tvrdím, že skutečnost tomu neodpovídá. Mezi naším a zahraničním subjektem není v podstatě dnes už žádný rozdíl, dokonce těch podnikatelských subjektů zahraničních, většinou ze Západu, je u nás více než českých. Pokud lze moc v politice vykonávat přes peníze, nevěřím, že ji vykonávají jen ty české subjekty, snad některé napojené na Rusko. Mnoho příkladů ukazuje, že zahraniční subjekty si prosazují svoji, dokonce na úkor našich. Je těžké uvěřit tvrzení JK, že naše subjekty vysokou politiku korupčně ovlivňují a zahraniční ne. Je to jakási slepá víra v supermorální západní subjekty a je vlastně nějakým pokračováním „klanění modle Západu“. Tam, kde peníze dělají politiku, dělají ji peníze, a ty „nesmrdí“. Samozřejmě, že mezi zahraniční subjekty patří i Rusové. Nejsou asi dominantní, nicméně si v korupčním prostředí vydobyli dost věcí, aby bylo možno na ně poukazovat. Domnívat se, že jim se snad nějak více ustupuje než jiným, je asi od věci.
Dále JK píše o masírování masmédií směrem k uplatňování levicových, potažmo ruských propagací. Tomu nevěřím, a nic tomu nenasvědčuje. Sdělovací prostředky kromě ČT jsou v západních, tisk převážně v německých rukou, pochybuji, že by vlastníci sloužili Rusku. Spíše jde o nepochopení reality Západu. Němci totiž také nechtěli americkou radarovou základnu v Česku a tak spíše podporovali odpor proti ní. Jinak jde o obecně levicovou propagandu, obvyklou na Západě. Jestliže JK tvrdí, že nevíme co chceme, nevíme, kde stojíme, zda na Západě nebo na Východě, potom je to nejspíše jev, který není neobvyklý jinde v Evropě. Dokonce i politika zemí západní Evropy je k Rusku smířlivější než politika východoevropských zemí. Česko je ovšem spíše ve shodě s těmi západními, zatímco zcela přirozeně Pobaltí a Polsko je proti Rusku silně zaměřené. Dokonce jsem četl, že VK jedná podobně jako němečtí a francouzští politikové a je dokonce ostřejší k Rusům než Italové. Tam kde jsou racionální úvahy v popředí, obvykle je jednání vedeno snahou s Ruskem dobře vycházet, jako s dodavatelem plynu a nafty, a ne se nějak klukovsky „frajeřit“. Oni totiž všichni dobře vědí, že lze v podstatě volit jen mezi ďáblem reprezentovaným islámskými zeměmi nebo čertem reprezentovaným Ruskem. Další dodavatel plynu a nafty není. To, že dosud nějaký plyn a naftu máme v přijatelných cenách, je výsledek amerického vlivu ve světě. Nebýt různých amerických, tak hrozně kritizovaných „akcí“ v islámském světě, asi by nás už dávno vydírali uzavíráním kohoutků.
Jestliže ovšem JK staví otázku: Západ nebo Východ, je to otázka nepatřičná, prostě proto, že je zjednodušená. Obojí by znamenalo se bezhlavě oddat tomu nebo onomu, což je samozřejmě onen pocit nazývaný „hledání velkého protektora“. Jinak je pravda, že bychom měli vědět co chceme. To ovšem asi nelze očekávat od celého národa, protože lidé nemají stejné smýšlení a nikdy ho mít nebudou. Politici budou manévrovat a to jak ti poctiví v zájmu svého národa a ti nepoctiví sledujíce svoje cíle. Ale alespoň konzervativci by měli mít jasno v konzervativních idejích, znát je, nezávisle jednat a nikoliv se orientovat podle světových stran jako stádo. Je nutno se řídit konzervativními idejemi, a nikoliv strkat hlavu do nějakého chomoutu, a to ani do evropského. Zachovat si co největší samostatnost je více než potřebné, abychom mohli volit svoje etické hodnoty, prosazovat konzervatizmus a stát se konečně třeba i nějakou oporou evropských konzervativních sil, o kterých se domnívám, že se konečně probudí. Pokud samostatnost ztratíme, rozplyneme se v moři, kde náš hlas nebude slyšet. Pokud se rozplyneme ve světě, který se už rozhodl, že vymře, a než předá agresivním etnikům svoji civilizaci, ještě si co nejvíc užije, potom už nebudeme moci nic dělat. Když někdo chce zaniknout, ať tak učiní, ale sám.
Pokud se týká tajných služeb a některých státních úředníků z komunistické doby, je legitimní se domnívat, že jsou dosud napojeni na svoje staré rezidentury KGB. Určitě se ovšem činí i jiné tajné služby než ruské a myslím si, že pokud nějaký agent měl nějaké informace, mohl už je dávno prodat komukoliv, případně nabídnout služby. Je ovšem pouhou spekulací, do jaké míry jsou bývalí agenti StB použitelní pro ruskou tajnou službu. Nicméně je nutno s tímto nebezpečím počítat. To neznamená ostatní tajné služby, které mohou být nebezpečné, opomíjet.
Nakonec je potřeba souhlasit s návrhem JK, aby poslanec dostával státní příspěvek sám do ruky a nikoliv jeho strana. Opravdu si myslím také, že poslanec by byl samostatnější ve svém rozhodování. Jenže, jak vidíme na příkladu ČSSD, je možno poslance připoutat ke straně a donutit hlasovat podle diktátu i jinými způsoby, takže zase nějaké velké změny by se tím nedosáhlo. Překonání celého zhoubného mafiánského paradigmatu je možno větším zainteresováním občanů. Podle mého názoru toho lze dosáhnout alespoň částečně převedením co největších pravomocí na malé politické celky, které by měly i svoje samofinancování (vlastní daně). Občané v malých celcích přecejen mohou více vykonat po stránce politické i ekonomické. Dovoluji si předpokládat, že obce si budou přetahovat mladé lidi a podnikatele a vytvoří zdravé prostředí politické soutěže, včetně vytváření vzorů k napodobení. Proti tomu stojí názor JK, že mafiáni snadněji obec ovládnou. Myslím si, že mafiáni už mohou ovládnout cokoliv, a pokud ovládají obce, je to jen skrze občanskou neangažovanost. Mafiánství je totiž především následkem systému dotací a jejich vymáhání korupčními a lobbyistickými cestami. Občanům totiž v tomto případě nejde o jejich peníze, jde o peníze z nějakých fondů, o kterých stejně nerozhodují. Pokud by občané věděli, že jde o „jejich“ peníze z „jejich“ daní, a jiné peníze nejsou ani na jejich kanalizaci nebo dětské hřiště, doufám si předpokládat, že by se lépe o věci zajímali. Konečně historické zkušenosti to dokládají. A současné zkušenosti zase dokládají, že politika fondů je jen pokračováním socialistického a komunistického rovnostářství a navíc nastoluje lobbyistické a mafiánské prostředí.
Je mnoho dalších opatření, ale diskuse o nich asi není tématem tohoto článku.
http://neviditelnypes.lidovky.cz:80/20- ... ecnost_wag
http://www.konzervativnistrana.cz/temat ... 09dde66f01