Srovnávání třeba Indie s námi je ukázkové míchání hrušek s bukvicemi. Když to vezmu obecněji, tak podstatná část kolonií své metropole odradila partizánskou válkou (mnohdy za aktivní podpory Moskvy...). Nic takového ve východním bloku samotném nehrozilo - nejblíž k tomu měli Poláci a vysloužili si Jeruzelského stané právo. No a Indie? Indie není země, ale samostatný kontinent... Taková srovnání jsou úplně k ničemu.
Kontinuita sovetského režimu s tím před říjnovou revolucí samozřejmě existuje. To, že se marxistická revoluce podařila právě v Rusku, nemůžeš odbýt jenom nějakou náhodou. Jistě, válka tomu vytvořila podhoubí, nicméně situace Ruska jako takového byla úspěchu revoluce a následnému přijmutí bolševického systému více než nakloněna. Podívejme se, co na toto téma napsal v roce 1835 Tocqueville:
„Dnes jsou na zeni dva velké národy, které, jak se zdá, třebaže mají různá východiska, postupují k témuž cíli: jsou to Rusové a Angloameričané.
Oba dva vyrostly v temnotách; zatímco pohledy lidí byly obráceny jinam, stanuly náhle v popředí mezi národy a svět vzal na vědomí jejich zrod a jejich velikost téměř současně.
Zdá se, že všechny ostatní národy dosáhly téměř mezí, které jim vytyčila příroda, a mohou už jenom udržovat dosažené; tyto však rostou. Všechny ostatní se zastavily nebo jdou vpřed jenom s obrovským úsilím; pouze ony postupují snadno a rychle na své dráze, jejíž meze nelze zatím dohlédnout.
Američan bojuje proti překážkám, které mu staví do cesty příroda; Rus se potýká s lidmi. Jeden zápasí s pustinou a barbarstvím, druhý s civilizací vybavenou všemi jejími zbraněmi: tak se výboje Američanů uskutečňují rádlem oráče, výboje Rusů mečem vojáka.
Aby dosáhl svého cíle, spoléhá se první na osobní zájem a nechává jednat sílu a rozum jednotlivců, aniž je řídí.
Druhý soustřeďuje v jednom člověku celou moc společnosti.
Hlavním prostředkem působení jednoho je svoboda, druhého nevolnictví.
Jejich východisko je různé, jejich cesty se liší; nicméně se každý z nich zdá být určen tajným záměrem Prozřetelnosti k tomu, aby jednoho dne držel ve svých rukou osud poloviny světa.”
Právě ono totální soustředění veškeré moci do jednoho centra a neexistence protiváhy světské moci v moci církevní, caesaropapismus, byly faktory z nejsilnějších. V této souvislosti mě opět napadá doporučit tento známý Voegelinův text: http://www.pravoslav.gts.cz/zn_doby/voegel.htm, který onu kontinuitu zcela jasně ukazuje. Voegelin např. píše: "Ruský vládce však neprojevil zájem ani o císařskou korunu, protože v té době již likvidací feudální šlechty a jejím nahrazováním novou služebnou šlechtou, opričninou, budoval ruskou říši. Pomocí této krvavé operace vtisknul Ivan Hrozný Rusku nesmazatelnou sociální strukturu, která předurčila ruské vnitřní politické dějiny až do dnešních dnů." A dále: "Pozápadničení od dob Petra Velikého tento systém v podstatě nezměnilo, protože na sociální strukturu nemělo prakticky žádný dopad. V důsledku napoleonských válek lze spíše hovořit o osobním pozápadničení v řadách vysoké šlechty v generaci Čaadajeva, Gagarina a Pečerina, nicméně jednotliví carovi služebníci se v členy šlechtického stavu, v baronagium, stejně neproměnili. Spolupráce jednotlivých tříd snad ani nebyla pociťována jako podmínka politického pozápadničení Ruska, a jestliže nějaká možnost vývoje v tomto směru vůbec kdy existovala, zanikla s děkabristickým povstáním v roce 1825. Okamžitě poté začala Chomjakovem slavjanofilská, Západu nepřátelská filosofie dějin, která znovu předložila apokalypsu Třetího Říma a která měla široký ohlas mezi příslušníky inteligence, skládající se většinou ze střední šlechty; tato filosofie dějin zdůrazňovala mesiášské poslání Ruska v celém lidstvu.". Tohle nejsou žádné "Hofhanzlovy ideologické historické fantazie" (mimochodem, té personifikace se napříště vyvarujme...), ale fakta. Když se v téhle věci zmýlíme a nebudeme vidět Rusko takové, jaké skutečně je, skončíme opět v jeho chřtánu. Proto je tato otázka tak důležitá.
V totálním nároku na vládu, ve způsobu práce "tajných služeb" (carská ochranka - Čeka...) a v dalších podstatných ohledech, zejména co se ovládání poddaných týče, SSSR přímo navázal na období před bolševickou revolucí. Sověti byli "jen" podstatně důslednější a krutější. Určitě netvrdím, že to byly totožné režimy. A nemylme se, i ve Francii předcházelo revoluci soustředění moci do jednoho centra - jen tak je totiž možné jediným dostatečně tvrdým úderem aktuální moc vyřadit. Ona francouzská předrevoluční centralisace však nebyla, na rozdíl od Ruska, provázena mesianistickou a tedy expanzivní ideologií. Francii se také, na rozdíl od Ruska, nakonec podařilo pacifikovat a toho nejhoršího ji zbavit. V Rusku se to prostě nepodařilo. Kdybych si trošku zaspekuloval, tak kdyby expediční sbory porazily bolševiky, nebyl by patrně návrat k nějaké formě totální vlády možný - vývoj by nejspíš nějakým způsobem kopíroval vývoj ve Francii po Vídeňském kongresu...
Zatímco u západních zemí byly koloniální snahy do značné míry neseny soukromými zájmy, v Rusku bylo vždy téměř vše podstatné, přímo či zprostředkovaně, podřízeno jedinému mocenskému centru. Tak je tomu i dnes - a proto není obchod jako obchod, proto není možné pohlížet na pronikání ruských firem shodně, jako na firmy západní... protože prakticky každá ruská firma, která je kapitálově silná tak, aby mohla pošilhávat po zahraničních akvizicích, má někde na konci řetězce vlastnické struktury Kreml.
Píšeš, že Rakousko přestalo plnit svoji roli oponenta Německu po roce 1866. Ale sjednocené Německo vzniklo v roce 1871... Nicméně, vidíš to příliš jiráskovsky, tedy kladeš rovnítko mezi pozitivní a antiněmecké.
Píšeš: "...Sověti nám prodávali naftu za nízkou cenu v korunách a my jsme to spláceli našimi výrobky. Ale Sověti si už dávno spočítali, že za stejné množství nafty dostanou na Západě dolary a za stejnou hodnotu koupí mnohem kvalitnější výrobky a dokonce více. POžadavek byl: Naftu, ale za dolary. Jenže tu byli dohody. Ty bylo nutno nějak vypovědět a k tomu museli být obě strany. Proto bylo zapotřebí udělat převrat a dosadit lidi, kteří tyto dohody budou ochotni zrušit." Ani se mi nechce věřit, že bys tomuhle mohl sám věřit. Copak dohody s Kremlem byly v nějakém smyslu dvoustranné? Vždy bylo na papíře pouze to, co Kreml chtěl a když moskevský vůdce chtěl dohodu zrušit, přestala platit. Tečka. Kdyby opravdu šlo o to, co říkáš, stačilo Gorbačovovi udělit v Kremlu audienci našim čelným soudruhům a tam jim během pár minut nechat podepsat, co politbyro připravilo... Vyřízená věc. Prosím Tě, kde jsi na tohle přišel?
Mimochodem, podobná diskuse se rozvíjí na stránkách týdeníku Reflex:
http://www.reflex.cz/Clanek37645.html
http://www.reflex.cz/Clanek37621.html
http://www.reflex.cz/Clanek37683.html
2 texty ze zatím posledního čísla (41/2009) nejsou zatím on-line k disposici...